Společnost, pro kterou jsem tehdy pracoval, se – stejně jako mnoho dalších firem v okolí Porta – věnovala výrobě obuvi. Po několika dnech ve firmě jsem zjistil, že kolegové znají i značku Baťa. Zábavná mi přišla zejména jedna konverzace u oběda na začátku stáže, kdy si kolegové mysleli, že v rámci studia na UTB máme i povinné hodiny „shoe makingu“. Když zjistili, že to není pravda, byli trochu zklamaní.
V každém případě – tehdy šlo o poměrně malou soukromou firmu s asi stovkou zaměstnanců a zakázkami pro několik větších obuvnických hráčů v zahraničí. O to víc mě později mile překvapila informace, že majitelka – dnes už paní po padesátce – firmu v roce 2020 prodala globálnímu hráči, a přesto v ní zůstala jako generální ředitelka. Dnes už vede závod s více než šesti sty zaměstnanci.
V roce 2020 jsem ale ještě sám netušil, jak moc mi tahle stáž pomůže k mé dnešní pozici. A právě v den, kdy píšu tento článek plný vzpomínek na pravděpodobně nejlepší období mého života, je to přesně dva roky, co jsem nastoupil do německé společnosti Birkenstock jako Global Head of Production System.
Výběrové řízení bylo jedno z nejdelších, jaké jsem kdy zažil. Z poměrně širokého spektra zájemců jsme po čtyřech měsících zůstali jen dva – shodou okolností i jeden známý, který stejně jako já strávil většinu kariéry v automotive firmách. V den, kdy se měl Birkenstock rozhodnout, kdo pozici získá, mi volal Viceprezident pro výrobu s tím, že se stále rozhodují, a jestli mu mohu říct něco, co ho přesvědčí...
A tak jsem, jako poslední eso z rukávu, vytáhl svou půlroční stáž v Portugalsku. A věřte – nevěřte, na druhém konci telefonu se ozvalo: „Ta majitelka se jmenovala Lúcia?“ Ano, skutečně. Svět obuvi je malý.
Samozřejmě, za to, kde dnes jsem, nevděčím jen této stáži a rozhodně ne jednomu telefonátu. Byly to roky dřiny, upřednostňování práce, budování kontaktů, trochu štěstí – a samozřejmě i úspěšný začátek kariéry, který jsem mohl absolvovat právě díky této stáži.
Ptáte se proč?
Dnes, když sedím u pohovorů zpravidla na druhé straně stolu, zejména u kandidátů s méně než třemi lety praxe, dívám se, jestli udělali něco navíc. Zda se nebáli vycestovat, žít sami v cizině, mluvit cizím jazykem. Zda se umí postarat sami o sebe a v případě potřeby najít řešení... A přesně to jsou ty věci, které stáž přes IAESTE ve vašem životopisu říká.
Henrich Horváth
Porto, léto 2013
